13.12.2017
V Americe nejsem jen kvůli NHL, můj cíl je nyní univerzita, říká Ondřej Pavel
Šimon Sýkora
P R A H A - Talentovaný odchovanec Kobry Ondřej Pavel pomohl v sezóně 2015/2016 mladšímu dorostu k historickému postupu do extraligy. Následující sezónu zahájil ve starším dorostu Sparty, poté se ale vydal do zámoří, kde působí doteď. Mladý útočník však na tým, který ho vychoval, stále vzpomíná. Nejen o tom mluvil v rozhovoru pro naše stránky. (autor fotografií: Jamie Goebel)
Loni jsi část sezóny strávil ještě v Čechách, zbytek ale už v Americe. Jak se angažmá v Iowě zrodilo?
Vzniklo to na turnaji v Kanadě, kde jsem byl s Českou reprezentací U-17. Dost se mi tam dařilo a povedlo se mi zaujmout par lidí svým herním stylem. Dostal jsem proto nabídku, jestli bych nechtěl zkusit hrát v Americe a já souhlasil.
Bylo pro tebe náročné zapadnout do rozjetého týmu?
Vůbec ne. Hned od začátku mi kluci pomáhali s angličtinou i třeba s jiným stylem hry. Hned od prvního dne jsem si to tam užíval.
Letos ale hraješ za Minot Minotauros, hrající NAHL. Liga, která u nás není moc známá. Mohl bys o ní něco říct?
North America Hockey League je velmi kvalitní liga, která je v celé Americe druhá po USHL. Hraje se v ní tvrdý a rychlý hokej, v němž je pro mladé kluky dost náročné se prosadit. Proto jsem rád, že jsem dostal příležitost tady hrát.
Jak ses dostal do Minotu?
Po 6 měsících v Iowě jsem se na konci sezóny rozhodoval, co bude dál. Jestli zůstanu v Iowě nebo se zkusím dostat do týmu v juniorské lize. Během rozhodování jsem dostal zprávu, že mě draftoval právě Minot. A taková příležitost se neodmítá.
V týmu hraje druhým rokem také Slovák Miroslav Mucha. Pomohl ti s adaptací?
Určitě. Hned od začátku mi se vším radil. Teď, v průběhu sezóny, mi pomáhá ještě mnohem víc. Každé ráno mě vozí na tréninky, protože já ještě nemám auto. Také je to jeden z nejlepších hráčů našeho týmu, takže se od něj dost věcí učím a pomáhá mi se zlepšovat.
Jak sis zvykal na nový životní styl v USA?
První měsíc byl opravdu zvláštní a na všechno jsem si zvykal. Řekl bych, že můj největší problém bylo jídlo. Mít každý den steak nebo pizzu je pro Evropana dost nezvyklé.
Jak máš zařízené v Americe bydlení? Co děláš ve svém volném čase?
Jako každý hráč tu bydlím u rodiny, která zajištuje jídlo a pokoj po celou dobu pobytu a v podstatě se o mě starají jako o svého. Svůj volný čas trávím doma s rodinou nebo občas zajdeme někam s klukama. Třeba na jídlo nebo do kina.
Kdo je Ondřej Pavel?
Narodil se 29.8.2000,
v 17 letech měří bezmála
190 cm a váží 80 kg.
Po postupu do Extraligy
MDO odešel do Sparty,
poté se přesunul do USA,
kde byl v létě draftován
týmem Minot Minotaurs
v 8. kole (182. celkově). Loni si
zahrál za reprezentaci
na World U17 Challenge,
letos na Hlinkově Memoriálu.
V přípravě naskočil
do tří zápasů áčka Kobry
Studuješ v Americe nebo máš nějaký individuální plán?
Studuji online školu na stejné škole v Iowě jako minulý rok. Tenhle rok budu maturovat a poté doufám, že budu mít možnost pokračovat v online škole na nějaké univerzitě.
Jsi ve styku s rodinou? Jak zvládáš odloučení?
Občas si zavoláme nebo napíšeme ale jinak moc ne. Odloučení nebyla to ta nejhorší věc, co mě potkala a nějak jsem si na to už zvykl.
Jaké jsou tvé další cíle, jsi v USA i kvůli NHL skautům?
Mým snem jako každého hokejového hráče je si jednou zahrát v NHL. Ale když jsem do Ameriky šel, nebyla má první myšlenka, aby mě viděli skauti NHL. Spíš jsem se chtěl dostat na americkou univerzitu, kde jsou ty nejlepší hokejové a vzdělávací podmínky na světě. A až po té se zaměřit na splnění svého snu a zahrát si tu nejlepší hokejovou ligu na světě.
Poslední dva roky sis zahrál i za reprezentaci, letos jsi dokonce startoval na prestižním Hlinkově Memoriálu. Máš v hlavě mistrovství světa hráčů do 18 let, které se bude hrát na jaře v Rusku?
Snažím se na to moc nemyslet. Je to ještě hodně daleko a ani nemám tu jistotu, že budu mít příležitost zabojovat o tým. Spíš se soustředím na to, abych každý den pracoval na maximum. Na konci sezóny uvidíme, jestli to bude stačit nebo ne.
Postup byl nezapomenutelný, na Kobře jsem si užíval každou vteřinu
V mladším dorostu jsi pomohl Kobře k historickému postupu do Extraligy MD. Jak jste to tehdy prožívali?
Bylo to opravdu nezapomenutelné. Ten rok se sešel úžasný talentovaný tým, který byl pohromadě v podstatě už od minihokeje a všichni tvrdě pracovali na tom, abychom to ten rok konečně dokázali. I přes to drama ke konci sezóny to navždy bude jeden z mých nejlepších zážitku, který z hokeje mám.
Extraligu jsi pak ale hrál za starší dorost ve Spartě. Vnímal jsi velký rozdíl mezi kluby?
Pár rozdílů tam bylo. Ve hře se pomalu nahrazovala improvizace nácvikem, trénovali jsme víc taktickou stránku hry než individuální dovednosti. Také jsme začali víc chodit do posilovny, což k tomuhle věku patří. Neřekl bych ale, že by tam byl nějaký větší rozdíl v nasazení na trénincích nebo v zápasech.
Letos sis zahrál za áčko v přípravě ještě v 16 letech. Jaké pro tebe bylo, zahrát si s dospělými?
Byla to pro mě velká zkušenost. Pomohlo mi to se trochu připravit na to, co mě čeká v americké juniorské soutěži, která je podle mého názoru ještě o trochu tvrdší a rychlejší.
Sleduješ alespoň na dálku výsledky? Jsi s někým z bývalých spoluhráčů v kontaktu?
Píšu si občas s pár klukama z týmu a ptám se i na to, jak se jim doma daří. Na Kobru mám ty nejlepší vzpomínky. Hrál jsem tam něco okolo osmi let a každou vteřinou jsem si to užíval. Poznal jsem tam ten nejlepší tým, nejlepší kamarády a nejlepšího trenéra. Každému z nich vděčím za to, že jsem tam, kde jsem.
