03.03.2021

Jiří Hájek: Nenechme se otrávit a zlomit

Martina Nová

V rámci série rozhovorů s mládežnickými trenéry se nyní rozpovídal o hokeji v době covidové Jiří Hájek, který se na Kobře stará o žákovské kategorie. Zároveň tvoří i mezičlánek mezi klubem a Českým hokejem. Jak se mu daří plnit tuto funkci a jaké je většinu sezony trénovat online? To se dočtete v následujících řádcích.

Co znamená funkce trenér žáků Českého hokeje?
V podstatě bych měl být garantem jednotné metodiky Českého hokeje v našem klubu.

Daří se Vám tuto funkci naplňovat?
Ano, daří se mi to hlavně díky práci mých kolegů u žákovských kategorií. Máme v klubu jak zkušené trenéry, kteří toho mají dost odtrénováno, tak i mladé. Ti vnášejí do trenérského týmu obrovské nadšení, které dodává energii i nám starším. Věřím, že na oplátku jsme my zkušení mladším kolegům dobrými mentory.

Jak se změnila práce trenéra za poslední rok z Vašeho pohledu?
Dříve než vám odpovím, tak vám povím, co se nezměnilo. Nezměnila se ochota rodičů i nadále podporovat náš klub formou příspěvků, přestože i pro ně je doba těžká. Chtěli bychom jim poděkovat a ubezpečit je, že si jejich přístupu všichni vážíme. Vedení klubu i díky rodičům může udržovat ledovou plochu. V okamžiku, kdy nám bude dovoleno jakoukoli formou zahájit trénink na ledě, můžeme ihned začít. Vedení počítá s tím, že bude led udržovat co možná nejdéle, abychom našim hráčům mohli vzniklý tréninkový deficit co nejvíce vynahradit.

A nyní se vrátím k původní otázce. V posledním roce jsme si až na pár normálních týdnů vyzkoušeli různé formy tréninků. Nejdříve to byl klasický trénink mimo led s jednotlivými věkovými kategoriemi. Potom pouze v šesti, což pro nás i pro hráče bylo složitější na organizaci a disciplínu. Následoval distanční trénink za pomoci videí, online tréninků a telefonických konzultací. Tento způsob je pro naše slečny a kluky stále náročnější, neboť se již téměř rok učí, trénují i baví většinou jen za pomocí technologií.

V únoru přálo i počasí, využili jste zamrznutých rybníků?
To bylo něco, co mě osobně nakoplo. Vidět to nadšení dětí z možnosti si opět zahrát a dělat něco, co je součástí jejich života, byl úžasný zážitek. Škoda, že to trvalo tak krátce. Někteří kluci odcházeli z ledu až za tmy. (smích)

Máte i další možnosti tréninků?
Spousta slečen a kluků využívá k tréninkům venkovní ledové plochy. Toto je ale opravdu náročné zajišťovat z důvodu vládních nařízeních. Opět zde hraje důležitou roli pomoc rodičů. Dále využíváme venkovní střelnici a rozcvičovnu, také blízký lesopark u zimního stadionu Kobra. Z důvodu omezení počtu sportujících dětí je náročné toto zajistit časově, personálně i prostorově. Vedení klubu nám pomáhá, jak jen to jde – materiálně, ekonomicky i legislativně. Prioritou je dodržovat vládní nařízení, nechceme nic porušovat, a už vůbec ne učit děti obcházet pravidla.

Jak udržujete chuť a ochotu svých svěřenců na sobě i nadále pracovat?
Používáme různé výzvy mezi dětmi, mezi trenéry a dětmi… Vytváříme například dvojice, kdy se hráči střídají ve vedení tréninkových jednotek. Dokonce za pomoci regionálního trenéra fungují výzvy i mezi jednotlivými kluby. Děti to baví a snad to i trochu supluje momentálně scházející soutěživost.

Víte, chtěl bych jako jeden ze zkušenějších (úsměv) trenérů našeho klubu ještě jednou poděkovat dětem za jejich nadšení na sobě pracovat a rodičům za to, že je bezmezně podporují a dodávají jim víru. Trenérům za jejich práci, kreativitu a odvahu, vedoucím za jejich ochotu neustále předávat informace hráčům i rodičům a vedení klubu za to, že vše zvládá a my všichni se budeme mít opět kde sejít. Nenechme se otrávit a zlomit, vždyť to je největší síla sportovce.