08.03.2021

Milan Vrzal: Jsme stále připraveni začít s tréninkem na ledě

Šimon Sýkora

Jako další z trenérů ohodnotil současný stav a situaci během pandemické přestávky hlavní trenér extraligového dorostu Kobry, Milan Vrzal. Ohodnotil letošní, předčasně ukončenou sezónu a nastínil přípravu svých svěřenců. Dále popsal, jak byla Kobra jako klub již zařízena k bezpečnému návratu na led pro všechny mládežnické kategorie.

Jak se z Vašeho pohledu změnila práce trenéra?
Samozřejmě zásadně. Je to úplně nová situace pro nás pro všechny. Nečekali jsme, že toto mohlo nastat a že budeme takhle dlouho bez ledu.

Kromě trenéra u dorostu zaštiťujete sportovní centrum mládeže (SCM). Dohlížíte na trénink i u ostatních kategorií?
Každá mládežnická kategorie má své trenéry, kteří jsou se svými hráči v úzkém kontaktu, já s panem Slaninou máme na starosti dorost. Funkce SCM znamená, že dohlížím na tréninkový proces. To obnáší počet tréninkových jednotek, zápasy, herní projev týmu a směřování mládežnických kategorií.

Jak z Vašeho pohledu vypadala letošní sezóna?
Poslední zápas jsme odehráli desátého října, tím jsme ukončili mistrovské zápasy. Odehráli jsme jich sedm, před nimi byla ještě nějaká přátelská utkání. Na sezónu jsme se připravovali jako na každou jinou, něco se odehrálo, a poté jako blesk z čistého nebe došlo k ukončení soutěží. Samozřejmě, současná epidemie tady již s námi byla, ale nikdo nečekal, že se to takto vyvine.

Jakým způsobem jste dále trénovali?
Soutěže byly ukončeny, protože nebylo možné sportovat ve vnitřních prostorech. Bylo možné trénovat venku, ve skupinkách po šesti. Okamžitě jsme na to zareagovali, měli jsme připravené tréninkové skupinky. Kluky jsme informovali, aby se rozdělili na party podle potřeby tak, jak zvládali skloubit tréninky se školou. Takto jsme trénovali asi týden, než došlo k další změně a mohli jsme trénovat pouze ve skupinkách po dvou. Přešli jsme tak na distanční trénink.

Ihned, co toto nastalo, jsem kluky obvolal a řekl jim, co by zhruba měli dělat. Každému jsem po telefonu individuálně doporučil co trénovat a jak se připravovat. Reagovali na to velmi dobře, navíc jsme pro ně připravili motivační soutěž „Král října“. Máme vytvořenou skupinu, kam mi posílali svůj „tréninkový deník“, třeba videa co dělají, záznamy ze sporttesterů, z chytrých hodinek. Později jsme rovnou přešli do „Krále listopadu“, než nám na začátku prosince opět umožnili vrátit se na led. Nějakých čtrnáct dní jsme mohli být na ledě, i když pouze v omezeném režimu. Doufali jsme, že to vydrží déle, ale před Vánoci jsme se opět museli vrátit k individuálním tréninkům.

Věřili jste, že byste se mohli opět brzy vrátit na led?
Dnes již víme, že současná pauza bude na dýl. Ale po opětovném zpřísnění po Vánocích to bylo tak, že se několikrát prodlužovalo o „ještě čtrnáct dní“. A poté znovu a znovu. Bylo to hodne náročné. Začínali jsme věřit, že se situace zlepšuje a dojde k uvolnění. Místo toho znovu přišlo zhoršení, což byly strašné rány pro psychiku hráčů. Dvakrát jsme měli připravené testování na Kobře. Pan Šeba (president klubu, pozn. redakce) zařídil dvakrát, že přijede mobilní testovací laboratoř a otestuje celou Kobru, všechny hráče. A kdo bude negativní, hurá na led. Ale zase to nedopadlo. Je to těžké, ale musíme se s tím vypořádat.

Projevuje se na hráčích toto neustálé odkládání?
Samozřejmě. Zásadní problém je ztráta pravidelného režimu. Nebavíme se pouze o dorostencích a o hokeji, ale obecně. Děti jsou zvyklé pracovat v nějakém režimu, který jim teď chybí. Chybí sociální kontakt, společné prožívání zážitků, úspěchů, ale i neúspěchů. Nějak se formovat v kolektivu. Našim svěřencům samozřejmě chybí samotné zápasy, tu specifičnost hokeje tréninkem na suchu nemůžete nahradit. Ten rok bude znát.

Bojíte se, že by kvůli této pauze mohli někteří hráči definitivně skončit s hokejem, že ztratí chuť?
V dorostu jsou bohužel již dva případy, od pana Pecky (trenér juniorů, pozn. redakce) vím, že k tomu došlo i v juniorech. To sebou ta současná doba bohužel také přináší. Kluci „přičuchli“ k něčemu jinému. Jak vypadli z pravidelného režimu, zjistili, že si svůj život dokáží představit i bez hokeje. Našli si jinou zálibu, třeba ne tak pohybově náročnou. Současná situace bude mít určitě dopad, nejen na hokej. Odliv dětí od sportu bohužel může nastat.

Z mého pohledu je to teď i hodně o rodičích, aby se jim podařilo dítě zpátky nasměrovat. Jednodušší to bude asi u mladších ročníků, kdy rodič ještě může použít váhu osobnosti. Starší kluci, jako dorostenci a junioři, kteří se již nějak formují, mají často svůj názor, jak žít život a nenechají si do toho tolik od rodičů mluvit. Dorostenci hrají posledních pár let nejvyšší soutěž, takže mohou mít vyšší motivaci dostat se někam hokejově. Už loňská sezóna se nedohrála, ale mělo sestupovat šest týmů. U letošní sezóny bylo jasné, že mohou kvůli epidemii nastat problémy, proto všechny soutěže dorostenců a juniorů byly nesestupové. Na to jsme trochu reagovali, netlačili jsme na to, abychom sehnali hráče ročníku 2004, ale abychom dali víc prostor hráčům ročníku 2005. Nyní bychom pomalu začleňovali hráče ročníku 2006.

Dají se na této těžké situaci najít i nějaká pozitiva?
Jak bylo řečeno, můžou mít hráči problém s motivací, možná někdo skončí. Na druhou stranu, ti, co se s tím vypořádají, se mohou dostat dál než ti, co se nepřipravují tak poctivě. Když na sobě hráč pracuje pro sebe a uvědomuje si sám, jak má trénovat, má to velikou sílu. A takových kluků si pak i my trenéři můžeme vážit o něco víc. Dříve bývalo někdy až automatické, že se jde na trénink nebo hrát utkání, ale dnes si uvědomujeme, že nejde o samozřejmost, hrát hokej nebo trénovat pomalu každý den. A věřím, že si pak návratu na led budeme víc vážit. My, jako trenéři, i hráči. Napříč všemi kategoriemi.