13.08.2021

Tomáš Černý: Mým cílem je se dostat na solidní univerzitu v Americe

Vojtěch Martinek

V řadách hráčů, kteří z našeho malého branického zimáku pronikli až za oceán, od loňského podzimu najdeme i Tomáše Černého. Čerstvě osmnáctiletý gólman se z dorostu Kobry přesunul do kanadského Québecu, kde se připojil ke školnímu týmu Westlake Bourget College a ač vinou koronavirových opatření v uplynulé sezóně neodchytal ani jeden zápas, ročník rozhodně nepovažuje za promarněný. Jak vypadal a jaké má plány do budoucna? Nejen to si můžete přečíst níže.

V uplynulé sezóně jsi měl chytat v Kanadě za tým Westlake Bourget College, jak se tvůj přesun za oceán vlastně zrodil? Je to školní tým, pomáhal ti nějak Robert Sovík a jeho agentura?
Ano, je to přesně tak, jak říkáte. Já jsem byl s panem Sovíkem v kontaktu již delší dobu, protože možnost studovat a zároveň hrát v Americe mne lákala odjakživa. Ten samotný proces jsme spustili před začátkem sezóny 2019/2020 a poté mi začaly někdy na podzim chodit konkrétní nabídky. Nabídka z Bourget byla jedna z prvních a okamžitě mne zaujala. Většina těch hokejových akademií se nachází v USA v oblasti Nové Anglie, ale Bourget tím, že se nachází v Québecu, v Kanadě, vybočovala z řady. Hrozně se mi líbila možnost si zkusit život v Kanadě, protože většina kluků, která v tomhle věku odchází do Severní Ameriky, skutečně směřuje do USA. Navíc Québec je frankofonní oblast a já bral jako zajímavou výzvu se naučit nový jazyk. Takže jsem se takhle rozhodl skoro na první dobrou a určitě nelituji.

Mohl bys čtenářům přiblížit, v jaké soutěži tvůj tým přesně působí?
Můj tým je součástí několika lig, které spojují hlavně středoškolské týmy. Jedná se o tzv. prep schools, které mají připravit studenty na univerzitu, v našem případě akademicky i sportovně. Většina kluků tedy hraje především o to, aby na sebe upozornili a vytvořili si příležitosti pro další kariérní postup. Ten většinou směřuje do tzv. juniorských lig, kde se hráči chtějí ukázat před kouči NCAA, tedy americké univerzitní ligy.

Jak těžké bylo se připravit na stěhování do Kanady? Nebyl jsi z toho trochu nervózní?
Samozřejmě jsem měl spoustu obav. Nikdy jsem na takhle dlouhou dobu nebyl mimo domov, natož v zahraničí nebo dokonce na jiném kontinentě. Nervozita se samozřejmě stupňovala tím, čím se odlet více blížil, ale jakmile jsem přistál na letišti v Montréalu, všechny obavy ze mě opadly. První týdny jsem si musel zvykat na to, že jsem na většinu věcí sám a vše si musím řešit sám za sebe, což bylo velmi náročné, třebaže mi samozřejmě se spoustou věcí pomáhali lidé ze školy, z hokeje a i moje hostitelská rodina. Naštěstí jsem si na tento režim rychle zvyknul a byla to obrovská škola do života.

Jak loni probíhala tvoje příprava na sezónu? Část si strávil v Braníku s A-týmem, ale jak to vypadalo po příletu do Kanady?
Já jsem se tradičně začal připravovat na začátku srpna primárně s juniorkou, kam věkově patřím, ale často jsem chodil i na tréninky s A-mužstvem, když potřebovali brankáře. Bohužel, kvůli problémům s vízem jsem mohl odletět až na začátku listopadu. Než se mi konečně podařilo odletět, aspoň jsem se mohl dále připravovat s juniorkou, která v září normálně zahájila sezónu. Další rána přišla v říjnu, kdy vláda znovu zavedla tvrdý lockdown, takže jsem musel hledat alternativní cesty, jak se udržovat v kondici. Po příletu jsem byl ještě dva týdny v přísné karanténě, kdy jsem byl odkázaný jen na svůj pokoj. Takže jsem do tréninku v Kanadě naskočil s dost výrazným mankem, ale to se mi podařilo záhy dohnat hlavně díky nadšení z návratu na led a zpátky do jakž takž normálního života.

Tvůj tým nakonec vinou koronaviru loni neodehrál ani zápas, celá sezóna byla zrušena. Jak dlouho jste si drželi naději, že se soutěž rozjede? Některé kanadské mládežnické ligy se rozběhly až na jaře...
Když jsem přiletěl, vše ještě celkem vypadalo nadějně a zdálo se velmi pravděpodobné, že by se mohlo brzy začít se zápasy. Bohužel během Vánoc nastal vrchol pandemie v Québecu a jakékoliv naděje na jakž takž standardní rozjezd sezóny byly pryč. S uvolněním situace kolem března se spekulovalo, že by ještě mohla začít nějaká krátká jarní liga, ale k tomu bohužel nikdy nedošlo. Později, kdy se například rozjely bez větších problémů baseballové ligy, to už nedávalo smysl.

Mohli jste aspoň trénovat, nebo se jinak udržovat v kondici? Dalo by se to nějak porovnat s tím, jakými improvizovanými způsoby se muselo trénovat tady?
My jsme měli to štěstí, že jsme měli naprosto normální tréninkový režim. Celý rok jsme trénovali standardně bez zásadních omezení, na led jsem se dostal zhruba sedmkrát týdně plus samozřejmě tréninky v posilovně. Jediné, co nás přerušilo, byly prodloužené vánoční prázdniny nařízené vládou a covidový případ v týmu někdy v dubnu. Navíc jsme chodili celou dobu do školy. Sledoval jsem, jak se situace vyvíjí v ČR a beru jako obrovské štěstí, že se mi podařilo odletět. Na rozdíl od mnoha mých kamarádů, kteří tu zůstali, tento rok určitě nemohu vnímat jako “ztracený”.

Nepopulární otázka: Co studium v Kanadě? Jaké to je? Baví tě za mořem škola víc než doma?
Já jsem si vždy uvědomoval důležitost studia a snažil se mít vždy co nejlepší výsledky. Proto jsem studium v zahraničí bral i jako výzvu, na kterou jsem se těšil. První týden jsem se musel naladit na rychlost reálné angličtiny – školu jsem měl primárně v angličtině, i když se škola nachází ve frankofonní oblasti, ale poté jsem nepociťoval žádné problémy. Celkově jsem si školu velmi užíval, oceňuji především více individuální přístup, díky kterému jsem se i mohl vybírat některé předměty.

Chceš se v Kanadě usadit i nadále? Třeba tam jít na univerzitu?
Ano, je to můj cíl. Celkově mi ta země ve všem hrozně sedla a rád bych tam pokračoval dále. Nadcházející školní rok tam budu maturovat a už začínám zvažovat všechny možnosti pro budoucnost. Mým hlavním cílem je se dostat na solidní univerzitu v severní Americe a zvažuji jaká cesta by pro mě po konci nadcházejícího školního roku byla nejlepší.

Na závěr se ještě vrátíme domů: jak vzpomínáš na roky na Kobře? Vracíš se do Braníku rád?
Kobra je pro mě speciální místo. Přece jenom jsem tady s hokejem začínal a strávil tu skoro patnáct let. Během takhle dlouhého období jsem toho prožil spoustu a ty zážitky a kamarády, které jsem tady získal, už budu mít nadosmrti. Když jsem tady opět začínal přípravu pro příští sezónu, lhal bych, kdybych tvrdil, že na mě trochu nedopadla nostalgie.