27.07.2021
Lukáš Sochůrek: Na Kobře jsem velmi spokojený, vždycky máme velký cíle
Martina Nová
Od trénování mladých nadějných gólmánků jsme vyrušili brankářskou jedničku Kobry Lukáše Sochůrka, kterého čeká již čtvrtá sezóna v Braníku. Co očekává o nadcházejícího ročníku? Jak se mu líbilo během roku v Kanadě? Čím se zabývá rodinná firma nebo jakou neobvyklou brigádu si vyzkoušel během lockdownu? To vše se dočtete v následujících řádcích.
Už příští pondělí se sejdete jako tým k tréninku na ledě, v pátek 6. srpna už vás dokonce čeká zápas s Mostem, co od toho očekáváte? Když jsem se díval na program přípravy, tak jsem byl celkem překvapený, že za 12 dní máme tři přípravné zápasy, tudíž času na tréninky nebude mnoho. Doufám, že se na to dobře přichystáme a vstoupíme do toho pravou nohou.
Nastoupíte už do toho prvního zápasu? To je vždy volba trenéra, věřím, že každý z nás dostane šanci se ukázat ať už na celý, nebo na polovinu zápasu. Rozhodně bych byl ale rád, kdybych nastoupil už do prvního zápasu.
Jak probíhá závěr vaší suché přípravy? Nyní jsem skoro každý týden na přípravném kempu, tak už toho mám celkem dost. De facto jsem neměl ani žádný odpočinek nebo dovolenou, tak uvidíme, jak mi to půjde.
Trénink hráče v poli a gólmana je trochu odlišný. Měl jste nějakou výhodu nebo nevýhodu oproti spoluhráčům během lockdownu, když jste nemohli na led? Každý má možnost se vždycky zdokonalovat i mimo led, jak hráči v poli, tak my brankáři. Ale pořád led má svá specifika a úplně se nahradit nedá.
A jak jste se alespoň snažil zaplnit místo po přípravě na ledu? Snažil jsem se pořád udržovat v kondici, chodil jsem si zahrát fotbal. Rozhodně jsem se neflákal a stále jsem chodil na tréninky.
Co jste dělal během lockdownu kromě trénování? Našel jsem si brigády, sice občas byly nepříjemný, ale nějak jsem to zvládnul.
A co konkrétně jste vyzkoušel? Když začala v říjnu druhá vlna, tak jsem vesměs neměl co dělat. Už první týden jsem se doma nudil a začalo mi to lézt na mozek. Momentálně bydlím na vesnici, kde máme kousek bourárnu masa, tak jsem si řekl, že to na 14 dní zkrátka zkusím a vydělám si dobrý peníze. Po prvním týdnu jsem ale zjistil, že mě Ukrajinci skoro šikanují. Říkali, ať se neflákám a přidám… Až jsem skoro myslel, že po nich tu kudlu hodím. (smích)
Ale byla to pro mě zkušenost. Ukázalo mi to, že takhle ten život vést nechci. Od půl páté ráno se tam maká, celý den jsi zavřený v místnosti, kde vidíš jenom maso a nic víc. Dalo mi to hodně zkušeností. Především to, aby si člověk vážil toho, co má a dělal to naplno, protože tohle není práce pro každého. Tohle nepřeju nikomu, měl jsem toho plný zuby. Už nikdy víc.
V Braníku budete začínat už svou čtvrtou sezónu, jak se Vám na Kobře líbí? Na Kobře jsem velmi spokojený, vždycky máme velký cíle. Což je skvělý, obzvlášť pro mě jako pro gólmana, protože sám chci být vždycky nejlepší, být nejvýš a něco dokázat. Doufám, že letos se nám konečně podaří umístit se co nejvýš a hrát co nejdéle. A hlavně ať se sezóna rozjede, protože ta pauza už je dlouhá. Věřím, že když už se bude hrát a s pomocí pana Šeby dáme do kupy kvalitní tým, tak úspěch přijde.
V minulosti jste také strávil rok v Kanadě, jak na tuhle zkušenost vzpomínáte? byla to pro mě obrovská zkušenost, jsou tam úžasní lidé. Rok jsem žil v rodině, která se o mě skvěle starala, chodili na každý zápas. Hokej tam všichni hrozně milují a dávají do toho všechno. Jsem za tuhle šanci moc rád.
Máte na kontě start v extralize za Plzeň, nastoupil jste i v první lize, nicméně pak jste se odebral do druhé ligy. Co vás k tomu přimělo? Nikdy jsem nechtěl jít do druhé ligy takhle brzo, jenže přišli osobní problémy, tak jsem zvolil tuto cestu. Navíc máme rodinnou firmu a postupně poznávám, že je lepší věnovat se něčemu, co budu dělat celý život a dělat to naplno. Ten hokej je pro mě takový bonus, jsem moc rád, že na Kobře můžu hrát a že mi pan Šeba stále věří. Doufám, že ho letos nezklamu a bude mi věřit i dál.
A na co se Vaše rodinná firma zaměřuje? Vyrábíme masky pro malý gólmanky i dospělý gólmany. Firmu vybudoval děda a nějakých dvacet let ji už drží. Tenhle rok sice nebyl lehký kvůli covidu, poznamenalo to spoustu lidí, ale my jsme to naštěstí zvládli. Nyní už jedeme s dědou na jedné vlně, ukazuje mi, co a jak. Věřím, že půjdu dál v jeho stopách. Že to budu dál rozvíjet a že budu stejně úspěšný jako on.
