26.03.2021

Petr Hrbek a Martin Slanina: Děti aspoň získají nějakou samostatnost

Vojtěch Martinek

V posledních dnech jsme prostor na našich stránkách věnovali hlavně branickému mládežnickému hokeji, specificky jeho fungování v době koronavirové pandemie a s ní spojenými vládními restrikcemi. Jako poslední na naše otázky odpovídal lodivod čtvrté třídy Petr Hrbek a asistent trenéra u deváté třídy a dorostu Martin Slanina.

I jejich mužstev se totiž situace výrazně dotkla – krom pozastavení a následného zrušení mládežnických soutěží není možno ani skupinově trénovat, a to už několik týdnů. Mladé pušky Kobry si tak musí kondici udržovat jinými, improvizovanými metodami. „Rodičům jsme zasílali několik videí od našich trenérů, přičemž jednou dvakrát do týdne do nich zakomponujeme ještě nějaký cvik navíc. Běžně zadání rozesíláme v pátek a odpovědi nám chodí v neděli,“ řekl kouč Hrbek, který hodnocením provedených cviků tráví každý týden několik hodin.

Entusiasmus jeho hráči v době pandemie neztratili ani na chvíli. „Ohlas je veliký, kluci se předhání v tom, kdo bude první, druhý, třetí. Za výkony mají slíbené ceny, které průběžně vymýšlíme,“ pravil lodivod čtvrté třídy, který si zároveň chválil i komunikaci s rodiči. „Odezva od rodičů je obrovská, pravidelně videa posílají a pomáhají dětem opravovat cvičení, pokud se některému z nich nepovede. Pokud totiž někdo cvičení splní lépe a dostane lepší známku, tak pak někteří kluci chtějí svůj výkon ještě vylepšit, takže tatínek nebo maminka s nimi znovu stráví spoustu času.“

V dobách, kdy bylo ještě povoleno se aspoň v menších počtech scházet, využívali svěřenci obou koučů krom střelnice vedle zimního stadionu také otevřená kluziště. Počasí ale malým branickým borcům nepřálo. „Škoda že nebyla lepší zima, led na rybnících vydržel jen asi čtyři dny,“ konstatoval k tématu Martin Slanina.

Doba bohužel nenahrává ani mentálnímu tréninku, který je obzvláště u menších hokejistů stejně klíčový jako ten fyzický. Děti se dle Petra Hrbka v útlém věku musí naučit chtít vyhrávat a zároveň i přijmout porážku, když duel nevyjde, což není vůbec jednoduché. „Každé dítě je jiné,“ dodává trenér Slanina. „Ke každému dítěti se musí přistupovat jinak, někdo potřebuje trošku hrubší sílu, někdo zase pohlazení. Poznat ty povahové rozdíly mezi těmi dvaceti pětadvaceti dětmi je těžké.“

Na každé situaci je však potřeba hledat i nějaké světlé stránky, čehož si je lodivod dorostu vědom. „Má to i pozitivum – děti se naučí dělat i něco navíc, než co je jim nadiktováno. Dříve přišli na zimák, odtrénovali a šli domů. Dnes musí cvičit sami.“ Kouč Hrbek s ním souhlasí: „Získají i nějakou samostatnost.“