19.01.2024
Stříbrná medailistka Skořepová: Finále bude mrzet stále, ale je to neskutečný zážitek
Šimon Sýkora, Martina Nová
Švýcarsko - Česko - Finsko. Takhle by se dal ve stručnosti popsat týden Karolíny Skořepové. Odchovankyně Kobry a stříbrná medailistka z MS žen do 18 let přiletěla z Zugu na otočku do Prahy a v pátek opět míří do Hämeenlinny, kde odehraje soutěžní zápas svého Kärpätu Oulu. Proto jsme využili této krátké zastávky a vyzpovídali jsme ji o mistrovství, žití ve Finsku, ale také o jejích vzpomínkách na Kobru.
Nejprve znovu gratuluji! Jaký je to pocit, být účastník historického momentu?
Děkuju. Je to neskutečné. Prohrané finále nás dost mrzelo, hodně jsme to obrečely. Nyní je to už naprosto nepopsatelné, že jsme historicky první Češky ve finále mistrovství světa. Celkově, vůbec si tam zahrát je naprosto nepopsatelné.
Už jsi tedy vstřebala, co se vlastně událo?
Myslím, že až dnes (rozhovor proběhl ve středu, tři dny po finále, pozn. redakce). Ještě včera, jak jsme přiletěly na letiště a všichni nás tam vítali, mávali transparenty a natáčeli nás. Tak jsem pořád cítila, že mě to mrzí, mrzí mě to vlastně i teď, ale už mi došlo, co jsme vlastně dokázali a zpracovala jsem to.
Takže smutek z prohry opadl včera a už máš radost ze stříbra?
Ano, v podstatě včera. To, že jsme mohly vyhrát, to tam někde v hlavě ještě nějakou chvíli asi bude. Nicméně ta radost a euforie ze zisku stříbra na mistrovství světa je obrovská. Už jen ta možnost tam být a sbírat zkušenosti je něco nepopsatelného.
Kromě zisku medaile, jaký bys řekla že byl tvůj nejlepší a nejhorší zážitek z MS?
Nejlepší, asi porazit Kanadu. Nebo obecně zahrát si na mistrovství světa, zahrát si proti týmům jako USA, Švédsko… A nejhorší? Napadá mě jen to prohrané finále, nic jiného tam asi nebylo.
Měly jste prostor si projít město?
Na přípravném kempu před zahájením jsme si prošly Kloten, ale přímo v Zugu jsme byly v podstatě jednou, jinak spíš jen kolem hotelu a přilehlého horského jezera.
A ochutnaly jste vyhlášené švýcarské čokolády a sýry?
Sýry jsme měly v hotelu na snídani, jsou fakt dobré. Švýcarskou čokoládu jsem dostala až v letadle od letušky. (smích)
Když jsme dělali naposledy rozhovor, skoro před třemi lety, říkala jsi že by ses ráda dostala do zahraničí. To se ti splnilo, nyní už druhou sezónu brázdíš kluziště finského Kärpätu. Jak se zrodil tvůj přestup do Finska?
Už jsem neměla možnost v Česku hrát s klukama a táta byl služebně ve Finsku na pár měsíců. Měl tím pádem možnost podívat se do některých týmů a zjistit co a jak. Kärpät se mi jevil jako nejlepší možnost, byli na dobrém místě s dobrými hráčkami. Je tam několik holek, co byly ještě loni v U18 a teď jsou v áčku reprezentace. K rozhodnutí jít do Kärpätu přispělo i jednání s realizačním týmem a rodinou u které teď bydlím.
Kdybys měla popsat rozdíl kvality hry ve finské soutěži s tím, jaké byly třeba zápasy s USA nebo Kanadou, je v tom veliký rozdíl?
Záleží, s jakým týmem z tabulky zrovna hrajeme. Rozdíl tam určitě je, i ve zkušenostech. Ženská liga v USA, nebo Kanadě je na úplně jiné úrovni než kdekoliv jinde, to se všeobecně ví. Finská Liiga je také na vysoké úrovni, hra je rychlá, jsou tam zkušené hráčky, jako třeba Míša Pejzlová, nebo Sanny Vanhanen.
Na soupisce Kärpätu jsi jediná cizinka. Jak tě ostatní spoluhráčky přijaly? Jak se tam cítíš?
Na začátku to bylo hodně náročné. Ne jen pro mě, ale i pro ně. Angličtinu na škole mají asi jako u nás, ale je to hodně individuální, někdo nemluví skoro vůbec a jiný zase plynule. Bylo proto dost těžké se ze začátku domluvit, ale teď už si to sedlo a je to v pohodě. Teď už si i píšeme, když tam nejsem. Už mi psaly, jestli přiletím v sobotu na zápas.
A přiletíš?
Jo, v pátek letím s kufry přímo na zápas do Hämeenlinny.
Ve Finském týmu jsi měla i tři spoluhráčky z Kärpätu (Emma Ekoluoma, Emmi Loponen a brankářka Emilia Piekkari). Probíhalo nějaké hecování nebo špičkování během zápasu nebo v průběhu turnaje?
Už v Oulu před mistrovstvím, když jsme zjistily, že jedeme, tak jsme se hecovaly kdo s koho. V průběhu zápasu jsem se soustředila hlavně na hru, takže na to nebyl moc čas. Nicméně po zápase jsme zůstaly s Emmou na ledě a ta si mě dobírala, protože všechny tři góly nám dala právě ona. V průběhu turnaje jsme se samozřejmě hodně bavily, protože jsme bydlely na stejném hotelu, takže jsme si byly oporou po celý čas mistrovství. Už se těším, že v sobotu budeme hrát zase spolu.
Tvůj mladší bratr Matěj hraje aktuálně na Kobře za devátou třídou. Plánujete, že by za tebou dorazil? A jaké tam máš bydlení?
Rodiče jsou tady s bráchou, já jsem v Oulu u mojí náhradní rodiny. Nyní bydlím u Hanski s její rodinou. Minulý rok jsem bydlela u jejích rodičů, tam bydleli ještě dvě dcery a syn. Oni jsou taková dost početná rodina.(smích) Příští rok je v plánu nějaký byt s bráchou, teda pokud to vyjde, chtěl by také hrát za Kärpät. V dubnu ho čekají try-outy a zkoušky na střední, tak záleží, jak to dopadne.
Jak to máš se školou?
Školu dělám dálkově v Česku. Mám to domluvené tak, že dostanu látku, co se mám za půl roku naučit a pak na konci pololetí mám ze všeho zkoušky.
Snažíš se učit finsky?
Je to strašně těžké, ale snažím se. Nějaké základy mám, ale úplně minimální.
Jak vzpomínáš na Kobru? Doporučila bys ji malým hokejistkám?
Moc ráda na ní vzpomínám. Kobra byla celé moje dětství. Každý den jsem tam trávila minimálně tři hodiny. Na to nejde zapomenout. Určitě ji mohu doporučit, protože je skvělé začít s klukama. A pak když se vám navíc poštěstí a dostanete trenéra, jako je pan Hájek, tak máte vzpomínky na celý život.
Jsi s bývalými spoluhráčkami v kontaktu, podporovaly tě během turnaje?
S holkami jsem v kontaktu pořád. S Markétou Zvěřinovou si píšeme prakticky neustále. Holky mě podporovaly i nyní během mistrovství. Dokonce za mnou i přijely, to jsme si moc užily.
A jaké máš nyní plány do blízké budoucnosti?
Je pro mě důležité pokračovat a zlepšovat se v hokeji, dokončit třetí ročník školy a pak maturitu. A do budoucna se třeba připravit na studium vysoké školy. Samozřejmě bych byla ráda, kdyby to bylo zase v zahraničí a určitě ve spojení s hokejem.
