7. – 8. třída

Charakteristika kategorie

V této kategorii by se rodiče měli již pasovat do role podporovatelů a dát svým dětem prostor sportovně se osamostatnit. Ze strany klubu garantujeme poctivý přístup ke každému hráči. Trenér by měl zajišťovat informovanost rodičů a dbát na pravidelnou, ať již individuální či hromadnou, komunikaci. V tomto věku si již hráči budují svou pozici v mužstvu, ať už na ledě nebo mimo něj, což kontrolujeme a korigujeme. Po sportovní stránce již vyžadujeme od hráčů snahu o správný výběr (individuálně, kombinačně) řešení herní situace. Dále se učí hře do těla a odolávat jí. V této věkové skupině jsou znatelné fyzické i mentální rozdíly, na které je potřeba reagovat individuálním přístupem v tréninkových metodách a jednání s hráči. Mimo led se kromě stávající náplně začínáme výrazněji zaměřovat na rozvoj silových schopností adekvátně k fyzické vyspělosti jedince. V utkání by hráči měli být již schopni plnit jisté „taktické zásady“, které by je však neměly herně svazovat.

Tréninková náplň na ledě (utkání)

• bruslařské dovednosti a IČJ – měli bychom dbát již na výraznější silový projev (odraz, razance přihrávek, krytí kotouče aj.)
• trénink by měl být vyvážený z hlediska IČJ, kombinace, herních cvičení i hry samotné
• v této kategorii by hráči měli zvládat jak útočné, tak i obranné dovednosti a v tréninku je uplatnit v útočných i obranných kombinacích
• trénink se odehrává jak na stanovištích, tak i celoplošně
• v tréninku též začínáme se cvičením pro útočníky a obránce, přičemž se hráči učí všem činnostem
• v utkání bychom měli hráče vést ke správnému výběru řešení herních situací, nezbavovat se kotouče, ale být schopný kombinovat ve správný okamžik
• utkání by neměla hráče svazovat, ale měli by být již schopni přijmout adekvátní úkoly a zodpovědnost

Zásady a cíle

V této kategorii nadále neopomínáme zdokonalovat veškeré dovednosti na úkor jakoby „velkého hokeje“. Naopak právě úroveň těchto dovedností by měla určovat kvalitu kombinací a hry samotné. To znamená vyžadovat při spolupráci „detail“. Přihrávka či přenechání kotouče přesně na hůl, přijímající či zakončující nastavit pokud možno forhend, klička pod nebo kolem hole a ne do ní, využití žabky či přihrávky do prostoru, schopnost vyhovět pohybem či přihrávkou spoluhráčům atd. Přes tyto nároky bychom chybující hráče neměli zatracovat a zakazovat jim „hrát“. Hráči by od nás měli mít zhruba následující pokyn: „Nic se neděje, zkus to znova, ale lépe (detail) nebo jinak.“ Nechat hráče chybovat stále stejně není také dobře, měli bychom jim ukazovat cestu. Naším cílem by mělo být připravit hráče pro nejvyšší žákovskou kategorii tak, aby v ní byli schopni zaujmout trenéry dorostu svými dovednostmi a chápáním hry.